Výlet do neznáma // 8.

27. srpna 2018 v 21:10 | Mramorka |  Povídky
Jakmile jsem přišla do jeskyně za rarachy, tak už se balili a šeptali si něco svého. Otasi stydlivě prohlásil, že svou vděčnost musí ihned ukázat fyzicky, a ne nalhávat, abych si myslela cosi tajemného."Tak jo, fajn, jen si zabalím a hned můžeme vyrazit, jen si potřebuju doplnit pití a natrhat pár plodů."řekla jsem to, protože nic jiného mi v tuto chvíli nezbývalo.
Rarachové mi šli pomoct, a rovnou jsme šli na výlet. Opět. Šli jsme několik desítek kilometrů přes holé travnaté kopce, ale i přes les, ve kterém byly stromy pod vodou. Bylo to náročné a na místo jsme se dostali až za 4h. Dovedli mě k jezeru, které mělo oktarínovou barvu a celé se třpytilo. Bylo to tak nádherné! Nic nádhernějšího jsem jakživ neviděla! Vonělo to po granátovém jablku, bylo tak lákavé se do jezera ponořit nebo alespoň si dát loka.
"Zavedli jsme tě k tomuto místu, abys za prvé viděla něco, co u vás na Zemi rozhodně není, nebo... nejsem o tom zatím přesvědčen."
"Děkuji moc, je to tu překrásné, nemohu uvěřit svým očím! Povíš mi něco o historii? Jak je tu dlouho? Nebo za jakým účelem tu bytosti chodí?" zvědavě jsem se zeptala.
Začal mi vyprávět různá zajímavá fakt, že se tu jejich babičky a děděčkové brali, že tohle je pro ně posvátné místo, které se nachází pouze zde. Vyprávěl takovým způsobem, že mě to tak zajímalo, že jsem nechtěla, aby přestal.
"Ahá, to jsem netušila, že tohle místo je pro vás tak důležité" optimisticky jsem odpověděla na celý projev.
"Víš, vzali jsme tě sem, protože se k nám doneslo, že bys ráda viděla svou kamarádku Glynn, je to tak?"
"Ano máte pravdu, moc ráda bych jí řekla tolik věcí! Ani netuším, čím bych začala...Ach!" odpověděla jsem překvapeně.
"Dobře, tak mi ti do tohoto kalichu vlijeme trochu vody z jezera, a ty to musíš vypít. Hned co to vypiješ tak usneš, a budeš najdeš svou kamarádku. Máš s tím nějaký problém?"
"Otasi...jsem trochu v rozpacích, ale ano snad to zvládnu."
Vypila jsem ten lektvar, s úžasnou vůní ale příšernou chutí. Sedla jsem si na zem a čekala na účinky. Rarachové mě drželi za ruce a dívali se na mě s nadějí, že to zabere.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Kolik tu mám zbloudilých duší?

Toliiik --------->

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama