Výlet do neznáma // 5.

27. srpna 2018 v 21:04 | Mramorka |  Povídky
Po zavření toho neočekávaného smradu, jsem otevřela okno, aby se to vyvětralo. Šla jsem hladová do pokoje a uvědomila si, že píšeme i test z literatury. Doma nikdo nebyl takže super klid na učení. Sedla jsem si ke svému tmavému dřevěnému stolku a rozsvítila lampičku, která byla královsky modrá. Četla jsem si o elektrickém napětí asi hodinu, a pořád mi to nešlo do hlavy. Vrhla jsem se tedy na literaturu. To bylo mnohem lehčí, protože zrovna probíráme Charlese Dickense a jeho knížky zbožňuji do dnes. Řekla jsem si, že to umím a šla do koupelny. Napustila jsem si teplou vanu a přidala tam vůni magnólie a lilie. Lehla jsem si do ní a najednou mi padala oční víčka.Usla jsem a byla unavená jak nikdy. Neměla jsem sílu se ani zvednout. Po zhruba dvaceti minutách jsem vylezla. Muselo být tak tři čtvrtě na osm. Rychle jsem vstala a převlékla do pyžama. A samozřejmě jsem nevynechala očistu zubů.A tak jsem si cestou do postele promítala všechno, co bych chtěla zažít a jak by byl svět lepší. Přemýšlela jsem nad vším co se stalo. Nemohla jsem na to přestat myslet. Říkala jsem si, že začnu něco dělat. Ne se sebou ale se životem. Co by se asi stalo kdybych takhle žila až do smrti? Nechci takhle dopadnout. Sice mě asi nikdo nemá v oblibě, ale je to jen tím že se moc nebavím. Nejsem stydlivá ale spíš bojácná názoru ostatních. A hlavně introvertní. Lehla jsem si a přikryla peřinou se zelenými motýlky. Po pár sekundách jsem zhasla i svojí lampičku.Slyším někoho řvát, ale co to může být? Otevřela jsem po ránu víčka a zjistila, že se mamka s tátou zase hádají. Tiše jsem vstala celá pohmožděná ze včerejška a belhala se na záchod. Na lince u ledničky vidím zase plný dřevěný košíček jablek. Vzala jsem si dvě a krásně je nakrájela na půlměsíčky. Zalezla jsem zase do pokoje a jedla. Měla jsem takový hlad, že to bylo k nevydržení. Jablka sice moc nenasytí, ale mě by zaplnil žaludek momentálně i jeden kaštan. Potom, co jsem dojedla ty krásně kulaté červené jablka jako rubín, vlastně nevím kde se tam vzala... Jdu se tedy s mističkou, kterou vracím do kuchyně, podívat ještě na ten košíček. Všimla jsem si, že za tím se schovává něco žlutého. Je to vzkaz zřejmě od nějaké mamky kamarádky, ale pochybuji, že umí esperantem, což je uměle vytvořený jazyk. V tom případě to není od ní, ale...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Kolik tu mám zbloudilých duší?

Toliiik --------->

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama