Výlet do neznáma // 4.

27. srpna 2018 v 21:01 | Mramorka |  Povídky
Začaly padat kameny přímo několik centimetrů od nás ve tvaru trojúhelníku. Zatímco na nás padaly kusy kamenů, utíkali jsme s Leifurem do nějakého úkrytu. Nezbývalo nám nic jiného než vylézt na skálu, která byla kolem pět seti metrů od nás. Jakmile jsme začali šplhat nahoru, tak bouřka začala hřmít a blesky byli protivně červené. Do skály nebyl žádný vchod, a tak mi nezbývalo nic jiného, než využít druhou a tudíž i poslední možnost. Nebyla jsem si jistá jestli to bude správné ale každý, kdo by byl na mém místě by to udělal. Když jsme už doslova lezli po skále a bouřka byla čím dál silnější, začaly padat kameny pod nohama. Měla jsem strach že ztratím posledního kamaráda a tak jsem se porozhlédla jenže když jsem se začala otáčet tak v tu chvíli začaly padat kroupy. Řekla jsem si v duchu "Tady si ze mě někdo dělá legraci". Teď už jsem toho začala mít dost, a tak jsem se nenechala a otočila ale v tu ránu Leifur nikde nebyl. Najednou, když jsem se otočila ještě víc tak ho vidím ležet na zemi, což je slušná dálka od vrcholu skály, kde už skoro jsem. Určitě ho zasáhl blesk. Přišlo mi zbytečné jít za ním zpátky, protože by mohli určitě rarachové připravit na mě past. Když už jsem byla kousíček od vrcholu tak mi postupně všechno docházelo. Možná měl několik důvodů proč je na zemi. Ten první se kterým jsem si dost jistá, je ten blesk ale to bych zaslechla jak křičí. Hned jsem to zavrhla. Třeba se mnou už nechtěl jít, protože se bál že na něj přijdou rarachové. Nebo se mu zamotala hlava. Teď už je to jedno, ležel na zemi a pravděpodobně je mrtvý a já jsem na vrcholu skály do mého světa, tedy přesněji do vesničky Torfin. Hledala jsem ve své tašce takovou polodlouhou tyčku se zelenou, třpytivou koulí na konci - tu používal Glan. Když jsem to uchopila, ucítila jsem vyryté písmena. Vyřkla jsem, co je tam napsané a zařvala vesnici Torfin. Objevil se bílý vír vzduchu, a vtáhl mě do nebe. Když jsem už byla na zemi, kolem mě bylo přesně všechno zelené jako předtím než jsem potkala Glana. Dívám se na hodinky co mám na ruce. A jsou zastaveny. Je možné, že došla baterka ale to mi je divné, jelikož je nosila i má prababička. Šla jsem domů a vůbec se mi nechtělo ale kam jsem měla jít? Zbývají mi už jen tři cestovní střípky na té tyčce po Glanovi. A tak jsem se trochu poflakovala po ulicích a koukala po ostatních. V dáli jsem zahlédla partu dá se jim říkat "Barbínky školy" a kráčely si po silnici. Když jsem byla blízko nich dělala jsem, že je nevidím ale nešlo to. Ta uprostřed (hlavní vůdce tlupy), Kara, měla červené vlasy pod zadek a černou řasenku s rudými rty. Na sobě měla oříškově hnědé šaty s výstřihem, který byl velký jak babičky spodky. V duchu jsem se musela chechtat. Ta druhá, Jaylie, úplně vpravo šla a vypadalo to trochu jako když zanedlouho spadne - měla totiž svítivě bílé lodičky na platformě s deseti centimterovými podpatky, a pořád zakopávala. Vlasy měla černé svázané do natupírovaného drdolu, a měla pravděpodobně lesk na rty a svítivě modré stíny jako její oči. Její oblečení tvořila směs černých džínových kraťasů, a bledě modré tričko bez výstřihu s haldou řetízků. Poslední členka, Hana, podle nich je nejslabší, neboť má nejmíň peněz a nevkus. Vlasy měla spletené do rybího copu. Je přírodní blondýna, a tak musela mít zvýrazněné obočí a řasy, které má obojí do hnědé barvy. Oblečení měla úplně stejné jako její kamarádka Jaylie, akorát do růžové barvy. Přestala jsem na ně civět a šla rychle domů. Když jsem došla domů s hrůzou jsem si uvědomila, že zítra mám být zkoušená z fyziky. Bylo už třičtvtě na čtyři, a tak jsem se vrhla do učiva se smutkem, a vůbec mi to nešlo. Nemohla jsem se soustředit, kvůli mně umřeli dvě nevinné bytosti. Po dvou hodinách namáhání se a postupné únavy, jsem šla do ledničky najít něco, co by se dalo sníst. Otevřela jsem ledničku a očekávala, že tam bude aspoň máslo abych si mohla napatlat chleba. Místo toho tam byl sýr, který pokrývala zelená plíseň, mandarinky které byly žluté a ještě nedozrálé a zkažený olej. Přesně tohle se objevilo v naší ledničce. Rychle jsem to zabouchla, protože to smrdělo jak psí exkrementy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kolik tu mám zbloudilých duší?

Toliiik --------->

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama