Bylo to krásné, ale bylo toho dost. na Blog.cz

Čím jsem starší, tím jsou mi všechny svátky u zadku a doma je rodina spokojenější. Když jsme se ségrou byly malý, tak se slavilo všechno, snad i den dětí. Jenže... všechny z rodiny to hrozně obtěžovalo, to šlo vidět úplně v očích a celkově, jako kdybychom jim něco provedly. A když se v tomhle vyrůstá, člověk má pak jiný pohled na věc. Nevím zda je divná má rodina, nebo ostatní slavící rodinky, ale přijde mi každý svátek a všechno k ničemu. Babička mi nedávno říkala, jak se těšila, až budeme takhle dospělé jako teď a že se nebude slavit už nic.
V dětství to pro mě bylo hrozný. Dětičky kolem mě řádily radostí, že jsou Vánoce a že budou dárečky a řízeček. A já nechápala nikdy takovou nadšenost. Přišlo mi to právě "zbytečný" protože jsem slýchávala "K čemu?". A pak se mi okolí diví, že jsem divná... Asi tedy jsem, a nevím zda mou vinou nebo se s tím dá něco dělat.
Když mi byly 3 roky (mam mega pamatováka na dětství), tak dva dny před Vánocemi jsem šla s babičkou do Bambule pro panenky k Vánocům. Bum bác Ježíšek nebyl. Popravdě mě to ani nepřekvapovalo, když jsem od ségry věděla, že se máme koukat z okna na sníh a hvězdičky, zatímco táta chudák táhne dary.

Už jsem dovršila dospělosti a 2 roky jsme neslavili Vánoce. I bez toho se dá žít a nepřijde mi to vůbec divné, ba naopak, možná lepší, život je bez starostí.
Zkrátka každý žijeme jinak a rozhodně neodsuzuji milovníky křesťanských svátků.