Výlet do neznáma // 2.

30. července 2016 v 19:58 | Kejta |  Povídky
Cestou do prudkého kopce, mi Glan vyprávěl základní informace nebo spíše věci, které bych měla znát, jestli že chci vstoupit do světa Xulen. Jako první pravidlo mi řekl, že je tam zastavený čas, když se budu vracet domů bude pořád půl třetí. Poté co jsme vyšlapali ten prudký kopec nahoru, zahlédla jsem několik měst za naší vesnicím a samozřejmě hodně dalších lesů a skal. Najednou mě Glan šťouchnul svými parohy do ramene, abychom šli dál.Najednou na mne promluvil ,,Chytni se mě, aby ses neztratila a neodnesl tě vítr" .Moc jsem nevnímalam ale věděla jsem, že se ho budu muset chytnout . Aby to nevypadalo trapně, tak jsem kývla hlavou, jakože mu rozumím. Glan náhle něco zamumlal na oblohu, na které se začaly dělat mraky a vypadalo to, že bude pršet. Obloha se začínala otevírat. Nemohla jsem tomu uvěřit. Vypadalo to jako vír plný vůně květin a vody. Rychle jsem se chytla Glana, protože ten vír měl fakt sílu. Docela jsem se i bála, abych nezůstala tady ve vesnici Torfin, protože to bych opravdu nechtěla. Vstoupili jsme s Glanem do světa Xulen. To místo bylo tak krásné. Zahrada plná tulipánů, a modrých růží, několik stromů, kteří čistili vzduch. Šli jsme po dřevěném mostě, který byl nádherně ozdobený modrými růžemi. Pod malým mostem bylo jezero, které mělo křišťálově modře třypitivou vodu. Z dálky jsem zahlédla nějakou malou postavičku sedící na tulipánu. Přiblížila jsem se blíž a byl to malinký elf. Všechny květiny byly ohromné takže to tím pádem nádherně vonělo. A najednou po přibližně sedmi minutách jsme se dali s Glanem do řeči. Náhle jsem se Glana zeptala, jak je možný, že to Slunce nesvítí žlutě, ale bledě modře.Glan odpověděl ,,Nacházíme se na území dvou živlů, tedy Země a Vody. V noci místo měsíce je osvícen Neptun který sem září .Já odpověděla ,,Takže tohle je sloučenina dvou živlů tedy Xulen?",,Ano, přesně za týden přejdeme do druhého světa - Pallari. Glan vyskočil na strom, aby na chvíli upoutal pozornost, ale zdálo se, že jsem si ho všimla jen já. Po třech hodinách jsme šli jeskyní, která pak navazovala na les. Měla jsem od Glana za úkol vylézt na skálu a hodit kus dřeva na němž mělo být napsáno co nenávidím.Řekla jsem Glanovi ,,Víš Glane, těch věcí nebo spíše lidí je fakt hodně a nevešlo by se to sem."Rychle a přesvědčivě odvětil ,,Napiš to obecně třeba spolužáci nebo rovnou celým slovem škola."Pomalu a nechápavě jsem kývla hlavou, protože mi hlava nebrala... Jak to může vědět? Takže v pohodě něco tam napíšu. Vyšla jsem na skálu a měla jsem šílený strach, že spadnu, protože to byl malý kousíček kamene, a asi tak dvakrát větší než Mount Everest. Bála jsem se, že když hodím vší silou ten klacík, tak spadnu. Nejhorší bylo, že jsem ani netušila, kde je Glan, tudíž jsem se nemohla na nikoho spolehnout. Jen sama na sebe. Když jsem se zadívala dolů viděla jsem několik potoků, které šli do obřího jezera. Právě do toho jezera jsem měla trefit ten klacík. Konečně jsem se rozhodla že to hodím ale náhle ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama