Já?

16. dubna 2017 v 18:06 | Mramorka |  Úvahy
Při přečtení názvu téma týdne jsem ztuhla a zírala do monitoru. Co to...? Jako že já mám být vůdce tlupy a vy blbý ovce? Každý si asi najde to své. Osobně nejsem vůbec dominantní, ale spíše submisivní typ, takže když bych řikala něco ve smyslu "Teď mám slovo já", tak to nejsem já. To není můj styl. Já většinou bývám schovaná někde v rohu a přizpůsobuju se. K čemu se tak povyšovat? To dělá nějakej fajnovej pocit či co? Jako že má člověk lidi pod kontrolou nebo co? Přijde mi to na nic. Vždyt se dá v blogové sféře žít i bez toho. Teď samozřejmě.
Možná se ještě na tomto známém a proslulém portále najde nějaký blogísek s afííkama, kusovkama, pixelkama, klikačka a SBčkama. Ale to jsou už výjimky, sama jsem si tím prošla a byl to nejfalešnější úsek mého života. Člověk hnal návštěvnost tím, že chodil každý den na svoje affs okomentoval nějaký článek:"Super článek. Obíhám dneska později snad mi to promineš. :* " fungovalo to. Byl to jako kolotoč. Ještě že se doba změnila a lidé jsou vděční za pořádnou úvahu nad Modrou Velrybou například nebo tak něco.
 

K čemu slavit Velikonoce/Vánoce...?

16. dubna 2017 v 16:37 | Mramorka |  Úvahy
Čím jsem starší, tím jsou mi všechny svátky u zadku a doma je rodina spokojenější. Když jsme se ségrou byly malý, tak se slavilo všechno, snad i den dětí. Jenže... všechny z rodiny to hrozně obtěžovalo, to šlo vidět úplně v očích a celkově, jako kdybychom jim něco provedly. A když se v tomhle vyrůstá, člověk má pak jiný pohled na věc. Nevím zda je divná má rodina, nebo ostatní slavící rodinky, ale přijde mi každý svátek a všechno k ničemu. Babička mi nedávno říkala, jak se těšila, až budeme takhle dospělé jako teď a že se nebude slavit už nic.
V dětství to pro mě bylo hrozný. Dětičky kolem mě řádily radostí, že jsou Vánoce a že budou dárečky a řízeček. A já nechápala nikdy takovou nadšenost. Přišlo mi to právě "zbytečný" protože jsem slýchávala "K čemu?". A pak se mi okolí diví, že jsem divná... Asi tedy jsem, a nevím zda mou vinou nebo se s tím dá něco dělat.
Když mi byly 3 roky (mam mega pamatováka na dětství), tak dva dny před Vánocemi jsem šla s babičkou do Bambule pro panenky k Vánocům. Bum bác Ježíšek nebyl. Popravdě mě to ani nepřekvapovalo, když jsem od ségry věděla, že se máme koukat z okna na sníh a hvězdičky, zatímco táta chudák táhne dary.
Už jsem dovršila dospělosti a 2 roky jsme neslavili Vánoce. I bez toho se dá žít a nepřijde mi to vůbec divné, ba naopak, možná lepší, život je bez starostí.
Zkrátka každý žijeme jinak a rozhodně neodsuzuji milovníky křesťanských svátků.

Že by autorský blogísek?

16. dubna 2017 v 16:03 | Mramorka |  Deník
Došlo mi, že tamten článek o tom, proč nenávidím autorské blogy a hlavně klub vyzněl jinak než jsem chtěla. Mnoho lidí to vzalo osobně, nemůžu za to že jste citlivky, ale mělo vás to nakopnout do života a nad nějakym mym článkem jen mávnout rukou.
A tak jsem si prostě řekla, že SCHVÁLNĚ zkusim a dám si takovou challenge, že se pokusim dostat do autorského klubu pokud to půjde, protože jsem viděla že na tom blogísku dlouho nikdo nebyl. Mcháchá. Nicméně se mi zastesklo po dřívější denní návštěvnosti 100 lidí za den, tak to chci navrátit. Bude to stát velké úsilí, pot a dřinu, ale to zmáknem!
Mimo jiné, Kýta mě nějak omrzela, vepřové jím pořád, ale už ne tak intenzivně, že bych se tu taky tak chtěla přezdívat. Ode dneška, prosím, Mramorka. Ten šutr je fajn.


Začala nám velmi brzy kvést třešeň... Příroda je letos nějak napřed.

UPDATE 17:37: Autorský klub byl k 31. 12. 2014 ukončen
tak mam prej smůlu no :D jako kdyby mě to trápilo
 


#healthylifestyle

1. dubna 2017 v 15:26 | Kýta |  Úvahy
Každý z nás má rozmanitý životní styl. Vždyť se podívejme kolem sebe - minimálně každý z nás je a nebo zná nějakého vegetariána, vegana či makrobiotika. Je to strašný nebo ne? Trend dnešní doby jsou vyposilované ženy či muži s vypracovaným břichem, ale stojí za tím opravdu zdravé jidlo?
Upřímně řečeno, svět jde do hoven. Protože prokrastinující obézní bytosti chtějí být jako ty kachektické co cpou a chlubí se instagramem jak si vlastně žijou. No, asi je zdravé jíst 5x denně zeleninu, ovoce a luštěniny. Ale rozhodně bych za ZDRAVÍ nepovažovala proteinové tyčinky či takovou tu prašnou směs ve fialovém kyblíčku, která se smíchá s vodou a vznikne z toho lektvar na svaly. Přemýšlejí lidé vůbec nad tím co jsou to jejich játra a ledviny? Třeba jo, ale ted je VZHLED přednější. Úplně miluju ty lidi, co radši nejí, než aby ztloustli a na prvním místě je jen jejich vzhled. Třeba to vnímám jinak, chodím na školu plnou holek, která mě neskutečně sere, páč tam je jedna barbie vedle druhý. Ale o tom jindy. Nutí nás do toho doba nebo vliv přátel? Co je skutečně zdravé? Na to může mít každý svůj názor. Fitness... to by měla být správná volba nás všech! A hlavně si tam dát placebo drink na ledviny. OMG. Pro dnešek radši vše, ještě by mě tu fitness magoři zasypali tou bílou hmotou :D

Čest práci!


Autorský klub je na nic

28. prosince 2016 v 7:30 | Kýta |  Úvahy
Ale opravdu.

K čemu tam být? Přijde mi, že výhodami jsou maximálně to, že je člověk viditelný na hlavní stránce blog.cz a taky to, že se tam objevuje spousty namyšlených človíčku, kteří si to nezaslouží. Né fakt, některý blogy se nedají číst, nemá to ani pointu ani nic. Myslím si, že pro přijetí udělali všechno, chtěli dodržovat podmínky, držet se pravidel, aby se vyskytli na hlavní straně.
Rozhodně nechci aby tento článek působil jako jedna velká závist, to určitě ne. Ba naopak, jsem ráda, že mě tam nepřijali. Měla jsem už dost blogů, u 3 jsem to zkusila, vše jsem splnila ale houby. Nic. Žádná odezva, asi jsem nebyla dostatečně mainstream v blogovém světě. Byla jsem z toho trochu špatná, protože jsem chtěla návštěvnost - naivita 14 leté holky no. Je to pár let zpátky, ale jsem štastná, že tam nejsem. Dokážu se zviditelnit i jinak než přes vystavení mého blogu a článku na hlavní straně. Jsem raději, když mám lidi kolem sebe, blízké lidi co to čtou, nebo i fajn lidi, kterým jsem něco napsala na blog, a vlastně tím i komunikujeme.

Baví mě nebýt členkou autorského klubu. Člověk by se musel něčeho držet a já pravidla nerada, jsem ráda, že můžu být svině a psát si co chci. Vyžívám se v tom. Je fakt, že se to možná po 5 letech krapet změnilo ale já jsem ráda sama sebou. Sakra to zní jako kdybych byla namyšlená. Neee sakra. Já radši jdu.

Lovu zdar!

Alkohol zachraňuje

27. prosince 2016 v 12:42 | Masíčková paní |  Úvahy
Jednoho krásného slunného dne nám paní profesorka na praxích vyprávěla, jak je alkohol vlastně fajn. A já jen wtf. Když vám radí profesorka, abyste pili je trochu zvláštní, ale tak víte co, mně je to šumák, já piju i bez toho. Vyprávěla nám, že alkohol (ethanol) působí v těle jako vazodilatancium. Pro objasnění normálních lidí, kteří se nevyskytují ve zdravotnictví, vazodilatancia jsou léky na rozšíření cév, když má někdo anémie, anginu pectoris a tak, tak je to supr to mít u sebe.

Žila byla jedna paní hospodská Helena, která na Nový rok zrovna sloužila. S touto dlouhou službou mezi vožralými hulváty, tučným jídlem všude kolem sebe se musela smířit. Jinak by svou rodinu neuživila. Měla v sobě šestého panáka rumu a najednou jí začalo být divně. Vůbec ne od žaludku, sice snědla několik brambůrků, hranolek s kečupem a popkornu, ale maximálně jí bylo nevolno, zvracení ne. Začalo to tíživou dušnou bolestí na hrudníku, začala se svírat. Už se neudržela na nohou a flákla sebou. Všichni místní chlapi čuměli, ale jeden rváč se šel podívat co se děje. Helena měla bílý obličej až skoro do modra, téměř nedýchala. I hned volal záchranku a podal jí pivo, aby se napila, protože si myslel, že se jen dusí. Heleně bylo lépe po pár minutách co se napila píva. Přijela záchranka a už jí nebylo tak špatně, ale přesto ji odvezli. Díky několika vyšetřením, kterými si musela H. projít, se prokázalo, že prodělala infarkt myokardu, a že jí to pivo vlastně zachránilo život. Céva v srdci se stala průchozí, ale stejně H. museli předepsat prášky, kdyby se to opakovalo. Jo, hospodský to nemají jednoduchý, ale kdyby vám bylo blbě od srdce, dejte si chlast. Pamatujte ale, že ne všechen alkohol může pomáhat, a hodně ho i škodí.

Kdybych se rozhodla jinak

27. prosince 2016 v 0:02 | Kýta |  Úvahy
... tak nejsem tam, kde jsem.

Je mnoho činů, věcí i případů, díky kterým bych život měla úplně jinak.
Kdybych se neodstěhovala k otci, jsem bezdomovkyně.
Kdybych řekla ne, nehraju 11 let na strunný nástroj.
Kdybych nepotkala v orchestru jednoho fajn kluka, nemám žádný trvalý vztah.
Kdybych se nenarodila, všem by bylo líp.
Kdybych nebyla talentovaná, rodiče by ušetřili.
Kdybych uměla noty a septakordy, jsem na konzervatoři.
Kdybych.
Kdybych..
Kdybych...
Kdybych....

Je toho dost, ale měli bychom si uvědomovat vlastního rozhodnutí, jinak na to můžeme doplatit a následně litovat.
Lovu zdar!

Jsem divná

26. prosince 2016 v 23:53 | K. |  Deník
... a vím to.

Stalo se vám někdy, že jste šli po ulici a někdo po vás zíral jak na strašidlo? Nebo seděli jste v metru/autobuse/vlaku, četli si a důchodci nechápavě koukali? Vítejte ve světě nevítaných lidí, co sem podle druhých často nepatří. Né fakt, nic si z toho nedělejte. Já i přes své nedokonalé Já si stojím za svým - čtu si, nevnímám okolí a když vidím stařenku pustím jí sednout. Není to normální chování? Já myslím, že ano. Stařenka poděkuje, ale civí na mě ještě celou cestu. To čuměla, že jsem jí pustila sednout jediná ze všech, když mladíci s chlastem v rukou a samou srandou také čuměli. No jo, dnešní doba je taková, že člověk ani neví co je to slušnost, a vychování. Cožpak se nemá pouštět sednout? Nebo se oblékat dle vlastního uvážení? Mnoho lidí zůstává v minulosti, a sere mě to. Extravagance se v dnešní době řeší natolik, že se určití lidé straní od lidí s dredy a tak.
Sakra.
Zůstante sami sebou, neohlížejte se na druhé, zde jste tu protože to osud tak nastavil. Nic s tim nenaděláte, maximálně se můžete zabít, tím ulevíte nejen sobě ale mnohdy i druhým. Největší ironie na tomhle všem je ta, že jsem zdravotnice a nesmim mít na praxích obarvený vlasy, heh. DISKRIMINACE!
Né vážně mě to někdy dokáže nasrat. Jindy se nad tím povznesu a je mi to u zadku. Tak. At žijou vycpávková slova, v těch se tu vyžívám, jak jste si mohli všimnout.
Že bych napsala další nicneříkající článek? Uvidíme, mam psací náladu, tak třeba sem tam se tu něco objeví.


Vypadly mi oči skoro z důlku

26. prosince 2016 v 23:28 | K. |  Deník
Hojda!
Tak jo, žádnej úvod ani smysl tento článek nemá, ale přesto mám nutkání ho napsat. Tož, věřili byste tomu, že by někdo četl vůbec můj blog? Mam úplně odlišný život než vy ostatní. Neslavim vánoce, nemam ráda tolik věcí co jsou mainstream. Třeba vánoce. Neva. Tak to by byl asi úvod o ničem. To by mě češtinářka hnala, teda ale!
Když jsem se s přítelem podívala po dlouhé době na svůj blog, bylo to jako kdybych spatřila nadpřirozenou bytost. Ne, kecam, jen mi přišlo divných 14 komentářů v předchozím článku. CREEPY, isnt it? No, prostě faaakt hustý. I přes kritiku jsem moc ráda, že si to vůbec někdo přečetl a doufám, že se tyhle neskutečný věci budou dít častěji. Kritikou se člověk posouvá dál, budu úspěšná, heh. Fakt netuším, protože jsem na blog.cz od napsání článku nebyla, jak mohlo tolik lidí přijít na mou existenci? Že bych se objevila na hlavní stránce blog.cz? A nebo si ze mě nekdo vystřelil? Páč já nwm. Né že by mi to vadilo, naopak jsem ráda, né neprotiřečím si, jen ráda mluvím, píšu, vtipkuju uaaa.
Finíto.
Ne, ještě ne. Takhle příšernou blogerku ještě nikdo jakživ nečetl, coo? No tak si trhněte lopatkou, žijem v demokracii.
Výsledek obrázku pro optický klam

Sex je tabu? Nebo už ne?

20. listopadu 2016 v 19:52 | K. |  Úvahy
Mnohdy se potýkám s tím, že ještě v dnešní době je pro mnoho lidí sex tabu. Ale proč? Protože v tom ti jedinci vyrůstali, protože jejich rodiče jim vykládali jak je to ohavné téma, o kterém se v žádném případě nemá bavit. Proč se o tom nemluvilo? Lidé netušili, že by nějaká taková intimní záležitost mohla být zveřejněna, nebo vůbec načatá v konverzacích a ve společnosti. Báli se něco takového říct, jelikož by je tehdejší společnost odkopla. A pak tu byli určitě jedinci, kteří naopak moc kamarádů neměli, a když jo tak to byl doopravdy velký přítel, kterému se svěřovali se vším, ale to byla výjimka.
Osobně si myslím, že sex by tabu být neměl, ale zase by se to nemělo přehánět. Vždyť proč pořád číst ty úchylný články? Nebo filmy - v každém filmu je aspoň jedna sexuální scéna. Sex mi nevadí, ale štve mě, že ho lidé cpou všude, protože zjistili, že jen tímto způsobem nebude tabu. Zúžil se i počet puritánek a asexuálů jen díky těmto materiálům. Popravdě, kdyby média nebyla a noviny s články o otevřených tématech, tak jsme na tom pořád stejně. Pořád bychom se báli mluvit o sexu s přítelem nebo tak... Vlastně ona tomu taky přichází doba. Před mnoha lety se přišlo na několik pohlavních nemocí, a tak se použila určitá opatření. Myslím si, že i díky Freddiemu Mercurym si všichni uvědomili co dělají.
Rada do života, nesexujte s kýmkoliv na ulici, ale vychutnávejte si monogamii s někým koho milujete.


Věřím, že ten, kdo tvrdí, že sex je přeceňován, ho prostě nedělal správně. - Gaiman Neil Richard

Kam dál